Články
Jak roste les
Kolem kamen číslo 33
Text: Kristýna Martinová, Foto: archiv Kolem kamen, Luboš Bervida, Panství Bechyně
Náš časopis se stejně jako posledních dvacet let i náš život točí kolem kamen, a tím je dáno, že jeho nepopiratelnou součástí je také dřevo. K čemu by nám byla kachlová kamna, kdybychom v nich neměli čím zatopit, že jo. Napadlo vás ale někdy zamyslet se při házení polínka do kamen, odkud vlastně takový kus dřeva pochází? Kolik času uplynulo od zakořenění stromu do chvíle, kdy vám nyní pomůže uvařit oběd a zahřát domov či se vám dostane do ruky v podobě našeho
časopisu? Nás tato myšlenka přivedla až k tomu, jak na našem území vznikalo lesnictví a v čem vlastně spočívá péče o takový les. Popovídali jsme si také s Lubošem Bervidou, který se vedle kamnařiny poslední roky sám stará o rodinný les, a spoustu informací jsme získali z knihy Můj první les od Petera Wohllebena.
Něco málo z historie
Les jako takový je pro spoustu lidí symbolem klidu a odpočinku. Určitě mi dáte za pravdu, že není nad to jít si vyčistit hlavu do lesa. Zejména se však jedná o ekosystém, který zásadně ovlivnil vývoj společnosti na našem území a je dodnes nezbytným zdrojem v mnoha ohledech. V dobách před naším letopočtem byla zalesněná většina území České republiky. Postupně, s příchodem člověka zemědělce, tento podíl klesal, dnes pokrývají lesy asi 33 % našeho území. Lesy se kácely, aby mohla vzniknout pole, a kvůli pastvě hospodářských zvířat ostatní lesní plochy řídly a přicházely o citlivější stromové druhy. S příchodem těžby, hornictví a zpracovávání kovů byly vytěženy také rozsáhlé lesní komplexy v horách a postupně s růstem populace a průmyslu přestaly být lesy schopné samoobnovy. Půda, která byla kdysi chráněná stromovým porostem, řídla, její plodnost se vytrácela a spolu s ní chudli a hladověli také lidé.
Lesnictví vzniklo za účelem docílit rovnováhy mezi produkcí a spotřebou dřeva, ale jelikož v té době byl této suroviny kritický nedostatek, bylo tenkrát orientováno hlavně na zvýšení produkce. Ochrana lesa a prostředí se vyvíjela až postupně jako prostředek k zajištění dlouhodobé udržitelnosti tohoto nezbytného zdroje. Devastace se doopravdy zmírnila až s nástupem uhlí, které mohlo v některých oblastech dřevo jako zdroj nahradit. Kromě toho přispělo k opětovnému zalesňování také zavedení umělých hnojiv, revoluce v zemědělství a výroba umělých hmot. Tlak na les tak výrazně poklesl, stejně jako cena dřeva. V posledních třiceti letech se však mění pohled na věc. Produkci plastů, které se dříve považovaly za moderní a univerzálně použitelné, se naopak snažíme snižovat a poptávka po dřevě zase ožívá. Majitelům lesů se ulevilo, nicméně místo očekávaného zlepšení péče o les se setkáváme se zcela opačnou tendencí. Odborné pracovníky v lesích nahrazují harvestory, ke kácení se používají levné, avšak brutální metody, pracuje se s jedy, chemií a lesy se doslova ždímají.
Ekologicky či ekonomicky?
V dnešní době je důležité rozlišovat konvenční lesní hospodářství, které Peter Wohlleben přirovnává k hromadnému chovu stromů, a přístup, kdy o les pečujete tak, abyste z něho měli radost nejen vy, ale také vaše děti a vnoučata. My jsme se přirozeně více zaměřili na druhý přístup. Představa vlastní lesní parcely, která by člověku nejen dělala dobře na duši, ale také by z ní měl vlastní palivové dřevo, které by v zimě v kachlových kamnech dělalo o to větší teplo domova, je prostě sexy. Podle Luboše Bervidy navíc přirozený způsob o les neznamená více práce, ale naopak méně. Les, který byl majetkem sedláka, byl díky jeho přístupu vlastně i zárukou ekologického hospodaření, protože na něm nebyl ekonomicky závislý. A protože byl od rána do večera na poli, neměl na něj moc času, což jsou v podstatě dvě hlavní podmínky, aby se les mohl vyvíjet přirozeným způsobem. V současnosti je situace bohužel trochu složitější, protože lesy v ČR jsou z 90 % smrkové monokultury, které jsou ve vlastnictví velkých majitelů, jako jsou Lesy ČR anebo např. církve. Nejdůležitější je tedy selský rozum a láska ke stromům. Právě tyto „selské" lesy bývají zpravidla nejzdravější. Navíc pokud se hospodaří jemně a ekologicky, je taková péče krásným příkladem souznění přírody a člověka. Pokud by se člověk rozhodl, že vysadí les, je nutné si uvědomit, že nejde o okamžitý a trvalý výnos. „Než les dosáhne mýtného věku, člověk dělá pouze probírky, tedy uvolňuje prostor okolním stromům v místech, kde je potřeba. Takové kusy z probírky jsou nejlepším palivovým dřívím. Jinak stromům pouze ‚pomáhám‘. Stromy na prodej dorostou nejdříve za 70 let," říká Luboš Bervida. „Za první republiky se říkalo, že les má člověk jako banku. Nechává ho být, sem tam něco vykácí na spálení, a když dozraje některý strom, tak ho porazí a má na výdaje." Ze začátku tedy do lesa spíše investujete, práci i peníze, a přínos je to spíš pro budoucí generaci. Pokud by chtěl člověk mít les jako hlavní zdroj příjmu, musel by vlastnit velmi velké plochy, jinak by bylo nutné zařadit těžké stroje, a to už se neslučuje s ekologií.
Listnaté či jehličnaté?
Ačkoliv ve střední Evropě převládal na většině území bukový prales, dnes není ani jedna třetina lesní plochy v České republice tvořena listnatými stromy. V době, kdy se začalo znovu zalesňovat, se totiž vysazovaly hlavně smrky. „Smrk je průmyslově téměř dokonalá dřevina. Roste rovně, většinou nemá skoro žádné vady a roste relativně rychle, pokud má k tomu podmínky. Ideální věk má mezi 80 až 100 lety, v té době je ideální na zpracování," říká Luboš Bervida. Pokud by tedy chtěl člověk budovat les co nejvíce přirozený, sázel by hlavně na buk a jedli bělokorou, které by měly dopinit přirozené náletové dřeviny z místních porostů. Ty mají největší šanci na přirozený a zdravý růst. Existuje ale několik důvodů, proč zařadit také jiné stromy. Například z ekonomického hlediska, kdy cenu toho kterého druhu dřeva určují módní trendy. K čemu vám bude les piný buků, když budou zrovna v módě například duby? Kdežto když máte rozmanitý les, můžete do určité míry kácení přizpůsobit poptávce na trhu. Dalším důvodem mohou být například různé nemoci stromů. V jednorodém porostu by taková nemoc mohla způsobit to, že jste najednou bez lesu. Toho je dobrým příkladem aktuální situace u nás, kdy všechny smrkové lesy padly pod útokem kůrovce. Podle pana Bervidy je navíc představa, že se něco založí na monokulturní plodině, od začátku špatně. Takové lesy nazývá spíše smrkovými plantážemi, jelikož les je podle něj něco, co se přirozeně vyvíjí, listnaté stromy, které mu do lesa přirozeně nalítají mezi jehličnaté, tam proto nechává. Smrková plantáž je navíc od začátku finančně a časově náročný způsob, jak pěstovat „les", a kromě toho s nejistým výsledkem, protože za 80 let se může přihodit mnoho právě takových škod, které pak postihnou celou monokulturu.
Jakým dřevem topit?
Přirozeně jsme se také museli zeptat, které dřevo je nejlepší na podpal. „To asi nedokážu říct. Podle mě je daleko důležitější, jak člověk ke dřevu přijde," odpovídá na závěr Luboš Bervida. „Za každým polínkem, které přikládám do kamen, vidím všechnu tu práci a čas, který za ním stojí. Nehledě na druh dřeva by mělo být hlavně zdravé a suché, když jej přikládáme do kamen."
My bychom ještě na závěr dodali, že důležité je přemýšlet ekonomicky také nad spotřebou dřeva. Je dobré si uvědomit, že není nutné mít v celém domě 25 stupňů. Vždy můžeme sáhnout po oblíbeném svetru.
